Projekční kancelář pro železniční uzel Brno po 2. světové válce



V roce 1945 zřídil nový ředitel Československých drah v Brně Dr. Spohr projekční kancelář určenou jen pro brněnskou otázku. Dr. Spohr sám odsunutou polohu nádraží neuznával, bylo však třeba technicky prokázat nejvhodnější řešení. Vedoucím kanceláře byl stanoven Ing. Nedvěd a dozorem za město byl pověřen Ing. arch. Bohuslav Fuchs, který byl navrhovatelem odsunuté polohy již od roku 1921. V této kanceláři Ing. Nedvěd dokončil projekt seřazovacího nádraží Brno-jih, který se ukázal jako výjimečně ideální.


Poválečný entusiasmus však také vyvolal znovu iluzi velkého centra města. Arch. B. Fuchs ve sborníku „Brno a železnice“ (1946) ve svém článku uvádí: „Odsunutím hlavního nádraží rozšiřuje se automaticky vnitřní město, které se uvolní a provzdušní. Ovšem nové jižní středisko nebude napodobovat sevřený půdorys, ani romantičnost pohledovou, ani dřívější spekulační využívání ploch, ale bude míti ve volných zelených plochách umístěny vzdušné a radostné stavby. Uliční frekvence bude pečlivě tříděna, případně odváděna, aby nebyla neustálým postrachem dnešního člověka. Vykročíme-li jednou z budoucího nádraží neunaveni cestou vlakem, odpočinuti a osvěženi, budeme radostně vnímat tuto vizi nového města, které nám vyrostlo z dnešních trosek a utrpení soudobé generace.“


V dubnu 1946 Ústřední národní výbor zemského hlavního města Brna dospívá k usnesení, že hlavní osobní nádraží má ležet souběžně s ulicí Opuštěnou, že nákladová a odstavná nádraží se mají nacházet jižně od řeky Svratky a že od rozestavěného seřaďovacího nádraží v Maloměřicích má býti upuštěno.


V roce 1946 byl Ing. Nedvěd pověřen organizací exkurze do Švýcarska do Curychu, kde se připravoval přesun nádraží ze vzdálenější polohy přímo do centra města, dokonce i s tím, že bude umístěno nad řekou. Výsledkem této exkurze, které se zúčastnil i prof. Fuchs, bylo, že i prof. Fuchs se stal odpůrcem odsunuté polohy nádraží. Sám prohlásil, že „již nemůžeme dále nechat Brňáky trápit“. Následnými podrobnými rozbory projektu přesunu brněnského nádraží se došlo k výsledku, že je to akce, která uvádí řešení celého uzlu do paradoxně neřešitelných situací.


V únoru 1947 si Ústřední národní výbor zemského hlavního města Brna vyžádal posudek expertů z pražského VUT (Ing. arch. Dr. A. Mikuškovic, děkan oboru architektury, Prof. Ing. arch. Dr. M. Vaněček, Doc. Ing. arch. Dr. E. Hruška) na porovnání varianty odsunuté (nové nádraží souběžně s Opuštěnou) a varianty tangenciální (nové nádraží šikmo za ulicí Uhelnou). Posudek ve všech sledovaných parametrech upřednostnil řešení odsunuté před řešením tangenciálním.


Arch. Fuchs při práci v projekční kanceláři uznal a přijal mylnost svého axiomu, že „rozvoj brněnského centra je možný jedině za předpokladu odsunu hlavního osobního nádraží“. V roce 1948 byl ale odstaven z veřejného života, zbaven všech funkcí i místa na katedře urbanismu a tak již nemohl podniknout žádné praktické kroky na jeho odstranění. Jeho nástupce Ing. arch. Meduna mylný axiom přednášel nadále.


Axiom se přednáší doposud, bohužel bez podrobnějších technických, technologických, ekonomických a uživatelských rozborů. Na mnoha školních a nejen školních projektech se stále a neúnavně procvičuje. Všichni absolventi brněnské architektonické školy jsou touto myšlenkou přímo nadšeni a mnozí jsou ochotni za tuto myšlenku do strhání těla bojovat.


Činnost projekční kanceláře dále pokračovala, přestože i Dr. Spohr byl v následujících letech degradován a musel od ČSD odejít. Ing. Nedvěd dál projektoval seřazovací nádraží Brno-jih až do roku 1952.