Dění v letech 1948-68



V roce 1951 zástupci ministerstva dopravy ing. Anděl a ing. Slach ultimativně rozhodli o a odsunu osobního nádraží na jih a dostavbě seřazovacího nádraží v Maloměřicích, přestože dopravně nejvýhodnější by bylo na jihu města. Maloměřická poloha byla produktem doby druhé republiky a protektorátu.


V roce 1955 komise expertů shrnula všechny předchozí myšlenky s cílem ukončit hledání variant; studie obsahovaly následující varianty:

• var. I a II s rozsáhlou přestavbou stávajícího nádraží se zásahy do jeho okolí,
• var. III s nádražím za ulicí Uhelnou a zapojením vlárské a přerovské dráhy od východu,
• var. IV, tzv. Velký okruh, s odkloněním nákladního průtahu mimo město a nádražím v prostoru dnešního ústředního autobusového nádraží Zvonařka,
• var. V s osobním nádražím v poloze dnešního dolního nádraží,
• var. VI, konečný návrh práce, s likvidací dolního nádraží a průtahem osobní i nákladní dopravy v jednom koridoru; tento návrh přijat komisí expertů k dalšímu propracování.

V roce 1963 byl výsledný návrh ze soutěže z let 1954-1955 upraven do výsledné podoby, převzaté do směrného plánu města.


V roce 1966 na základě návrhu SUDOPu byla schválena varianta nádraží odsunutého do prostoru dnešního dolního nádraží.


V roce 1967 bez jakékoliv oponentury bylo započato s velkorysými projekty přestavby celého železničního uzlu s odsunutým osobním nádražím.


V témže roce pak zcela cílevědomě určil hlavní architekt Ing. Kramoliš stavební místo pro obchodní dům Prior (nyní Tesco) tak, aby navždy zabránil jakékoliv snaze o rozšíření stávajícího nádraží.